VÁCLAV HRABĚ

Václav Hrabě [13.6.1940-5.3.1965]

červen 1940 - narozen v Příbrami; vyrůstá v rodinném domku v Lochovicích na Berounsku; otec Jan Hrabě (1899—1967) železniční dělník; matka Magdalena rozená Kalinová (1906—1982) pracovnice v zemědělství; starší sestra Jarmila

1954—1957 - jedenáctiletá střední škola v Hořovicích; hodně čte, první literární pokusy; samouk na klarinet a saxofon, hraje s kamarády ve studentském tanečním orchestru a v Lochovicích zakládá se spolužákem J. Ernestem dixielandovou kapelu 1957 - maturita; přijímací zkoušky na Vysokou školu pedagogickou 1957—1961 - studia v Praze, obor český jazyk-dějepis; hraje na klarinet a saxofon, pravidelně s Dixie 24, příležitostně na jam-session v pražských klubech — Redutě, Olympiku, Pygmalionu, Klubu stavařů a v hostinci U Linkeho na Betlémském náměstí

1957 - bydlí na koleji v Lazarské ulici 1959 - podnájem na Národní třídě v rodině přítele Jozefa Rebce od podzimu opět pobyt na koleji v Lazarské ulici 1960 - I. ročníková práce „Kompoziční rozvedení ideje a tématu v Lyrice lásky a života Antonína Sovy"; podnájem v Bráníku s přítelem Mirkem Jiráněm      

- zima - seznámení s budoucí ženou Olgou 1961 - bydlí v podkrovní místnosti na Malostranském náměstí; doložena existence několika zralých básní (např. Infekce); ukončení studia na VŠP bez státních závěrečných zkoušek

1961—1963 - základní vojenská služba; intenzívní tvorba, nejstarší objevená datace — 6. 12. 1961 (báseň Ukolébavka)

1962 - únor - svatba      - ve vojenských časopisech publikuje první básně Kroky v noci (Zápisník 62/14) a Vzpomněl jsem si na tvé ruce (Čs. voják 62/18);      - práce na hře Královna Margot (jediný rukopis později ztracen režisérem Waldemarem Sentem)      

- srpen - narození syna Jana - podzim - pobyt ve vojenské nemocnici      

- prosinec - píše povídku Horečka (dat. 22. 12. 1962) 1963 - publikovány básně Sny (Obrana lidu 63/18), Vojenská nemocnice (Čs. voják 63/10), Dnes je to rok (Čs. voják 63/18)      

- červen - II. ročníková práce „Lyrický hrdina v poezii Jiřího Šotoly", skládá státní závěrečné zkoušky na VŠP; v katalogu obrazů přítele Mikuláše Lubomírského otiskuje báseň Blues o malování     

- srpen - návrat z vojny      - nový byt v Jánské ulici na Malé Straně; všechny síly vkládá do literatury, opouští vlastní hudební produkce, nadále pozorně sleduje jazz; část básnické tvorby shrnuje do sbírky Blues pro bláznivou holku (není vyloučeno že již koncem vojny); odmítá umístěnku na pedagogické místo do Kraslic s nadějí získání pražského působiště      - září - pomocný dělník u PSO Praha      

- říjen—listopad - Stavby silnic a železnic      

- listopad—leden 1964 knihovník v Městské knihovně v Praze     

- 1964 - březen - rozvod      

- květen—červenec - vychovatel v internátě učňovské mládeže n. p. Průmstav Praha     

- léto - stopem napříč republikou (20.7.—2.8.); pověřen redakcí Tváře, s níž úzce spolupracuje jako lektor; napsal reportáž o Mezinárodním budovatelském táboře v Napajedlech a reportáž o autostopu; Český literární fond mu poskytuje čtrnáctidenní stipendium      

- srpen—říjen - zaměstnán ve Viole; s Violou spjat již dříve spoluprací na komponovaných i autorských večerech; osvětlovač, člen umělecké rady i účinkující; odtud též reportáž Třicet a jedna noc obsahující báseň Voda načichlá nikotinem... (Tvář 64/7)

- říjen konečně nachází uplatnění ve studovaném oboru — zaměstnán jako zastupující učitel na ZDŠ v Praze 5, Nepomucká úl.; publikuje reportáž Cestou necestou a báseň Chvíle (Tvář 64/9—10); pověřen redakcí Tváře reportáží z 1. mezinárodního jazzového festivalu v Praze      - prosinec - v Repertoáru malé scény (64/12) tiskne báseň Jam-session s Františkem Gellnerem

1965 - s přítelem J. Rebcem připravuje na léto cestu po jugoslávském vnitrozemí     

- únor - spoluautor rozhovoru s A. Ginsbergem a reportáže z jeho vystoupení ve Viole pro Divoké víno (Interview s Allenem Ginsbergem a Allen Ginsberg v Praze — Machálek, Hrabě, Hess; Divoké víno 65/2) 5. března

1965 - po příchodu domů kolem třetí hodiny ráno si jako obvykle přitápí plynovým sporákem, plamen jednoho hořáku uhasne a spící Václav Hrabě umírá na otravu kysličníkem uhelnatým.

 

Dílo

Kromě básní a menších próz napsal pravděpodobně i jednu divadelní hru, ta se však nikdy nenašla. Z jeho prozaických děl se dochovala pouze povídka Horečka.

Autor debutoval roku 1962 v časopise Univerzita Karlova a ve vojenském periodiku Zápisník. Básněmi a publicistikou také přispíval do Tváře, kterou redigoval.

V letech 1965–67 se v litvínovském Docela malém divadle jeho básně staly podkladem pro poetické pásmo Stop-time (v roce 1967 vyšlo i knižně) a některé byly i zhudebněny, například Vladimírem Mišíkem (deska Pár tónů, které přebývají z roku 1989).

Verše působí velmi autenticky, k čemuž přispívá i volný verš, kterým jsou psány.

  • Horečka, časopisecky 1967, knižně 1994 – jediná dochovaná povídka
  • Stop-time, 1969
  • Blues v modré a bílé, 1977
  • Korunovační blues, 1981
  • Černé nebe nad městem, 1985
  • Blues pro bláznivou holku, 1990 – kompletní vydání básnického díla, včetně nově objevené rukopisné pozůstalosti (edičně připravili Jaromír Pelc, Miroslav Kovářík a Jan Miškovský) ISBN 80-202-02-01-3
  • Blues, 1995
  • Margot – divadelní hra, jejíž rukopis se později ztratilVáclav Hrabě byl sám muzikantem a jeho básně, jak napsal Michal Bystrov, přímo vybízejí k hudebnímu doprovodu. Přesto ho pro českou hudební scénu objevil až Vladimír Mišík na přelomu 70. a 80. let 20. století, kdy vyšly na albu skupiny Etc... Etc...2 (1980) tři Mišíkem zhudebněné Hrabětovy básně Variace na renesanční téma, Ty II. a Jam Session. K Hrabětovi se Vladimír Mišík pak ještě několikrát vrátil (Tma stéká do kaluží na albu Etc...3 a Kdybych už měl umřít na albu Umlkly stroje). Později Hraběte zhudebňoval také písničkář Vladimír Veit. Na albu Jménem poezie jsou básně Déšť, Variace na renesanční téma, Jednou, Jam Session a Noční obraz, Veitovo album Variace na renesanční téma (2004) je celé složené z Hrabětových básní.
  • Zhudebněné dílo

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *