LENKA MAREČKOVÁ

Hledač pokladů

Nahý chodíš po městě

střepy leží po cestě

půlnoc bije do tmy

honíš slona se lvy

 

Jak nebeské kvítí

pouliční lampy svítí

vidět jen vesmírný jas

slyšet ten nesmírný hlas

 

Vzkaz ti psaný na kameni

smýván vodou na prameni

slova jenom plynou

jak děvečky co nyjou

 

Zadek

Vykukuje zpoza houští,

má tam pěkný chládek.

Svůj úkryt nikdy neopouští, je to velký zadek.

 

Pracovní

Po obědě dát si dvacet,

to by se mi líbilo.

Do práce však musím zase,

kafe se mi vylilo.

 

Ze psaní mám v prstu důlek,

v hlavě tolik nápadů.

Bolest cítím do svých půlek,

musím jít na poradu.

 

Vedoucí mi rady dává,

zefektivni práci svou.

Veverka za oknem mává,

nech toho a pojď za mnou.

 

Lejstra padaj a já běžím,

vstříc svým novým osudům.

Cestou se jen lehce svlažím

a pak zpátky k robotům.

 

Praskavé blues

Na rozbouřeném moři,

když i hvězdy zhasnou,

do vln se můj strach noří

a mořské krávy žasnou.

Sama nejsem v kajutě,

slyšet je praskavé blues.

V pozoru jsem v minutě,

za zvuku laskavých múz.

Nenápadně za rozbřesku

dorazila odvaha.

Přemýšlím o velkém třesku

svlečeme se do naha.

 

Knedlíková rapsodie

Tvarohové knedlíky

ty já ráda mám.

Olíznu si prstíky

do nosu si dám.

Se švestkou či jahodami

kam se hrabe sachr dort

Skoro jako políbení. plný talíř je můj sport.

Lžíci cukru, přelít máslem

napíchnout ho, knedlíka

Sedm kousků pryč je šmahem

a pak rychle šlofíka

Snová

Zakopla jsem o peřiňák

nechce se mi z postele

po noze mi leze slimák

snad tu tíhu odnese

 

Ponořím se zpátky do sna

je tu přeci neděle

lichá bota už mi uschla

tváří se však nesměle

 

Nahé tělo někam letí

hlava leží na stole

zameť pryč to cudný smetí

dám si čtyři kremrole.

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *