TOMÁŠ MACHÁLEK

Slyšíš ? už zase roste tráva…

Slyšíš ? už zase roste tráva

Vidíš slunce a těšíš se zrána?

Cítím lásku a hledám sen

Hledám tebe a v noci den

 

Vidíš jak nad hlavou hvězda padá

Poběžíš k ní čelem nebo ukážeš jen záda?

 

O čem si myslíš, že pravda nemůže být

O čem chceš a budeš snít

To všechno já teď musím znát

Abych ti mohl jednou všechno dát

 

Snít si zlatý sen

A přes smaragdovou řeku stavět si most

Kdo si myslí, že všechno najde v ní

Však najde tam jen vyprahlost

 

Já však mnohem víc teď mám

Našel jsem tebe, už nejsem sám

 

Slyšíš ? už zase roste tráva…

 

Přístav

Setkali jsme se jako dva vraky na rozbouřeném moři

Tam kde z vody čnějí skály

Dívali se na sebe a sami sebe báli

 

Když však slunce prošlo tmou

A měsíc proplul dnem

Zavál tě vítr k břehům mým

A stala si se mojím snem

 

Naše loď z přístavu teď vyplouvá

A kormidlo držíme jen já a ty

Vlny se tříští o její bok

A hvězdy začínají zářiti

 

Píseň osamělého rytíře

Slunce zamyká palác svůj nad hlavou

Měsíc a noc zas ovládnou duši mou zestárlou

A vzpomínky vrací mě jen a jen za tebou

Ale srdce mám vyhaslý dál, přestože v něm kdysi oheň plál

 

Večer když usínám vidím už jen tvůj stín

Bezzubě a tiše se smát

Chtěl bych tě obejmout a chtěl bych tě mít

A přestat se konečně bát

 

V dálce vidím záblesk světla a chtěl bych za ním jít

Oheň ve mně však dohořel a nezbývá nic než pít

Najít cestu z kruhu ven, jak chtěl bych hrozně žít

Kdy skončí tenhle fám? To ticho, ten řev, že se v tom nevyznám

 

Možná, že jednou snad budu tě mít zas rád

Takovou jako tě znám

Tou cestou do ticha, však srdce mé utichá

A možná už zůstanu sám

 

Zítřek

Sypu si na hlavu popel z mé duše

Oblíkám svetr, který mě kouše

Říkám ti pravdu a přitom ti lžu

Spřádám si klubko z mých tajných snů

 

Ztrácím se v mlze svých divných myšlenek

Tak jako v očích svých věrných milenek

Topím se v moři tvého srdce

Milovat, nenávidět, zní to tak lehce

 

Všechno se stmívá a tělo mé v dešti

Vítr mi odvál mé vlastní štěstí

Zítra ti přinesu červené růže

S podivným přáním, že láska vše zmůže

 

Podivný souboj hlavy a srdce

Kdo tohle vyhraje? Není tu soudce

Zítra se ukáže, zda-li sny žijí

Nebo mě výčitky pod zemí skryjí

 

Noc

Odešla si a zavřela dveře

Nade mnou čnějí dvě černé věže

Jedna je soumrak, který mě halí

Druhá je víra že všechno se spraví

 

Myšlenka včerejší vkrádá se dnes

Znám ticho, samotu všech velkých měst

Uteklas se vším, co jsem kdy chtěl

Odneslas všechno, co jsem kdy měl

 

Proč už se končí ten dnešní den

Kdy jsme si snili náš krásný sen

Proč už dnes nemám dostatek sil

Vrátit vše zpátky a sny naše vyplnil

 

Usínám s pocitem, že noc vše skončí

S hvězdami nad hlavou co vesele tančí

Život bez tebe už nemá smysl

Mé srdce z kamene právě jsem zhasl

 

Kdysi

Smích starců, kteří kdysi byli dětmi

Nese se samotou všech příštích dnů

Vzpomínám jak jsem si ve větvích

Spřádal klubko mých dětských snů

 

Ze sirek tehdy já stavěl jsem svět

A na půdě míval já jsem svou skrýš

I zvadlá květina měla svůj květ

A ve svých představách já létal stále výš

 

To klubko rozplétám teprve teď

Kdy zdánlivě všechno už mám

Už nestavím svět ze sirek

A na svůj svět už jenom vzpomínám

 

Láska

Dvě těla v jedno náhle se spojí

Obkrouží spolu celičký svět

Jako dva verše co navzájem si hrají

Jak slova písně co znají nazpaměť

 

Slůvka rozkoše co z červených úst se linou

Jak vodopád co nikde nekončí

Jsme dva, jsme jeden co navzájem splynou

Údy jak břečtan se navzájem obtáčí

 

Tvé tělo bohyně pevné jak mramor

Z nějž dva tvrdé hroty k nebi se tyčí

Ukládám do něj svůj vítězný prapor

A semínko naděje v tobě už klíčí

 

Nahoru ke hvězdám spolu teď šplháme

Za chvíli najdeme toužebný cíl

Čím blíže letíme, tím více padáme

Do tajů rozkoše, stoupáme do hlubin

 

Mé tajné milence

Dvě lidská srdce míjejí se

Jak hvězdy co skončili svojí pouť

Kdo ví, zda-li ještě potkají se

Na chvíle včerejší já chtěl bych vzpomenout

 

Křídla nám narostla a k nebi jsme vzlétli

Jak Ikaros oblétli celý svět

Však v hlubokých mracích směr cesty jsme spletli

A svůj žal ve víně teď budeme utápět

 

Ve svých snech tvé tělo teď vídám

A chtěl by sem odemknout zámek svých pout

Své city radši si hlídám

Odešlas pryč a já chtěl bych tě obejmout

 

Líbat tvá ústa a cítit tvůj dech

Kolikrát jsem toužil po tom tě mít

Dnes do hlubin emocí padám po zádech

A s myšlenkou na tebe zas učím se žít

 

Klec

Šedivé město pět pater pode mnou

Nahoře jen ptáci a šedivý smog

Skrz špinavé okno mě sotva kdy zahlídnou

V sychravém ránu dávám si grog

 

Všichni jak vojáci v místnosti sedíme

Jsme tu všichni spolu a přitom každý zvlášť

Navzájem do očí málo si hledíme

Každý má na sobě svůj ochranný plášť

 

Na této židlí sním já tu o světě

Kde nevládne otroku pán

Kde život není pouhou hrou v ruletě

A každý svůj osud žije si sám

 

Mezitím pod rukou život mi plyne

Přemýšlím dlouze co s tím udělám

Nechci svým nosem rýt celý život v blátě

A dveře svých představ pomalu odmykám

 

Konečně odbila ta poslední hodina

Kdy můžu si odejmout břímě svých pout

Zítra však znovu kolotoč začíná

A já se z místa nemůžu hnout

 

Plus nebo mínus

Otevři oči a koukni se zpříma

Na to co miluješ, co v tobě dřímá

Miluješ hodně anebo málo?

Život ti ukáže, co za to stálo

 

Dvakrát jsem počítal a dvakrát se splet

Zda-li ještě patřím na tenhle svět

Odečet, odmocnil, pořád jen nula

Včera jako dnes drží se mě smůla

 

Milovat jednou je jako tisíckrát

Dnes jako zítra chtěl bych tě mít zas rád

Spočinout v klíně tvém, jak sladký květ

Cizím mužům mohu jen závidět

 

Otevřít srdce a vyhnat ten proud

Který mě nutí na tebe vzpomenout

Tvé ruce, tvá ňadra líbat bych chtěl

Má vůle, můj sen však včera mi odešel

 

Blouznění

Stokrát jsem slýchával,

Že nemám tě rád

Stokrát ti říkával,

Že možná jednou snad

 

Teď nastal ten čas,

Kdy láska začala kvést

Znám tajemství pozemských krás

Ty nadzemské však nemohu snést

 

Opilý absintem anebo tebou

Odcházím do země blouznivých snů

Rozličné vůně pokojem se linou

Do nějž se vkrádají těla bez tvarů

 

Ráno se probudil a měl život bez duše

Bezzubý stín mou hlavu prokouše

Křičí a řve, když na tebe mluvím

Že budu tě milovat zítra ti slíbím

 

Oheň bez plamenů

Sedím sám u ohně, u ohně bez plamenů

Broukám si písničku, co neznám její text

Jsem jak starý strom, strom bez kořenů

Jak popínavá růže, co nemůže kvést

 

Brilantní básníci se slovy žonglují

Mnohem lépe, než já kdy směl

Na kytaru beze strun skládám svou poslední

Ve vraku bez plachet z cesty jsem sjel

 

Stojím tu před sebou nahý a bezmocný

Jak plačící dítě, dítě bez mámy

Jsem mladý i starý, zdravý i nemocný

Životem prolézám, jsem zvyklý na rány

 

Kocovina duše

Už zase ten pocit se do hlavy vkrádá

Ta tíživá myšlenka co bude zrána

Opilý vůní tvou po citovém flámu

S kocovinou duše zase tě zklamu

 

Zas je tu večer a já ležím s jinou

Jsem tu s ní a přitom stále s tebou

Obraz tvůj v hlavě mi běží jak film

Teď už chápu, že nikdy ho nezastavím

 

Komedie na plátně a drama v životě

Hraji smutnou roli hráče v ruletě

Jelikož nechápu co nejvíc tě bolí

Budu hrát v životě už jenom křoví

 

Dnes milenkou mou bude láhev s červeným

Až propiji se na dno pak možná zpomalím

Dnes se opiji zas jako každý den

Láskou či výčitkami? Tohle už není sen

 

Mříž

Zavřu oči a vidím tvou tvář

V dálce z mlhy na mě se smát

Nemůžu a chci tě, sundám ti svatozář

Srdce mi velí zas s tebou si hrát

 

Však mozek se utápí v potoce moralit

Stavidla vášně jsou pevná jak mříž

Teď už se ztrácím ve světě banalit

Kde každý trpící nese svůj kříž

 

Chtěl bysem vypustit přehradu slov

A zaplavit tvůj teplý klín

Však tělo mé jak dům co nemá krov

Spadlo do propasti jako do peřin

 

Mé malé princezně

Zrodil se anděl, anděl bez příkras

Rozsvítil hvězdičky všech dětských krás

Roztáhl křídla a na zem se snesl

Krásu své duše do té mé vnesl

 

Hedvábné vlásky jak luční kvítí

Široko do světa jak sluníčko svítí

Jemné prstíky jak ranní vánek

Lehce mě hladí, když přichází spánek

 

Úsměv tvůj je pro mě jak sen

Když budíš mě z rána a vítáš s ním den

V tvých očích hlubokých je radost všech dětí

Jen jeden pohled a smutek se ztratí

 

Má malá princezno do krásy oděná

Směj se a hraj pro to jsi stvořená

Užívej světa všech dětských her

Vše co ti dávají si s úsměvem ber

 

Přání

Položím hlavu do tvého klína

A v duchu přemýšlím, jestli jsi jiná

Ztraceně nevinná jak motýlí mávnutí

Nebo zas jen další do vody plácnutí

 

Chtělas mé srdce a já tvé tělo

Přiznám se, zalžu? Sklopím jen čelo

Průhledné slzy ti po tváři tečou

Teď sekundy jak hodiny líně se vlečou

 

Řekni, že chceš a já půjdu s tebou

Tvůj pláč tvůj chtíč z cesty mě svedou

Chtěl jsem všecko a nemám nic

Tvou lásku tvůj úsměv, co chtěl jsem víc?

 

Divoký západ

Z rukávu tahám kulové eso

Ze zbytku láhve tequillu upíjím

V ruce mi cinklo poslední peso

Tvůj obraz ve mně právě teď zabíjím

 

Poslední dostavník mi právě ujel

A prach na klobouku už ani nestírám

Vlak co měl stavět mnou jenom projel

Ze špíny ulice se už nesbírám

 

Náboje v koltech už dávno rezaví

Ruka se třese když na mě mluvíš

Pocitu, že mizím mě nikdo nezbaví

Že si mým osudem už dávno nevidíš

 

Nulová šance

Nulová šance potkat se v nebi

Citová díra se sliby nenaplní

Peklo ti vyměří podle tvých zásluh

Teď zaplatíš úroky z života na dluh

 

Rubáš ti na zemi andělé šijou

Tvé tělo do něj s radostí skryjou

Ďábelská armáda stmelila svůj šik

Ve vroucím kotli neuslyší tvůj křik

 

Tvůj zbytečný čas se dávno naplnil

Mezeru v osudu si sotva zaplnil

Přišel tvůj čas kdy správně odejít

Bůh plní svůj plán jiným tě nahradit

 

Osud

Slepá dáma můj osud váží

Na miskách vah jak na talíři

Falický meč k nebi zvedá

Jazýček vah ke straně padá

 

Sudička v bílém drží mě zpříma

Ta druhá v černém zatím jen dřímá

Ve snu mi počítá čísla v kalendáři

Kdy skončí má pouť v rozlitém kalamáři

 

Cestu jsem vybral delší a trnitou

Radši než kratší a sluncem zalitou

I přes mozoly na rukou a šrámy na duši

Proč zvolil jsem takto? To nikdo netuší

 

Drahá láska

Potkal jsem jí ve čtvrti

s červenými lucernami

Opřená o sloup stála

pod visutými pergolami

 

Jazykem objela

své červené rety

Lascivním pohledem

spojila naše světy

 

Pak už si vzpomínám

jen na její tělo

Jak se to mé

v tom jejím utopilo

 

Pak se vše skončilo

Snad v jedné vteřině

Jak sedla si zády

na mojí peřině

 

Pak natáhla ruku

a otevřela dlaň

A jí sis připadal

jak střelená laň

 

Vzpomínka

Chtěl bych tě držet v náručí

Kdykoliv mi to srdce poručí

Pokaždé, když mozek selže

Ptám se, proč láska nelže

 

Jakmile knot svíčky dohoří

Myslím na tvoje krásná pohoří

Na tvoje údolí vonící medem

Bránit se touze, co my s tím svedem ?

 

Myslím na to co bylo a není

Těch pár dní touhy, to krásné snění

Probudím myšlenkou myšlenku tvojí

To je to pouto, co nikdo nerozpojí

 

Dívka z Paříže

Ačkoliv, zdá se to k nevíře

Včera potkal jsem dívku z Paříže

S baretem vraženým doprostřed čela

S francouzským šarmem mě prostě chtěla

 

Veršemi Villona, co stěží jsem znal

Lámaným jazykem jsem lásku vyznával

Její láska však byla jiná než moje

Zvedl jsem hledí a odtáhl z boje

 

Obraz

Zraněná labuť svou píseň zpívá

Zpívá si píseň temnou jak noc

Obraz v mé hlavě se na tvůj obraz dívá

Navzájem k sobě volají o pomoc

 

Zlomená křídla jsou zraněná srdce

Co k sobě se vinou jak réva vinná

Když poslední lístky před západem slunce

Uvadnou a padají do tvého klína

 

Do klína co čeká až přijde láska

Ta, která trvá jenom chvíli

Oheň v mém srdci příjemně praská

Odraz v tvém zrcadle se ve mě křiví

 

Ztracená touha

Usměj se lásko, usměj a spi

Přichází náš den poslední

Ta noc, kdy ležíme spolu

Vzpomínej, ráno rozejdem se domů

 

Vůně tvé postele a hebkost tvých zad

Co v ní se stalo nelze odepsat

Hluboko uvnitř ten pocit zůstane

Toho co bylo a už se nestane

 

Pro tebe

 

Tvé rty hebké jak jarní vánek

Je to jak pohlazení, když přichází spánek

Vůně tvých vlasů mými sny proletí

Tvůj nevinný úsměv bude mé prokletí

 

Mohu ti nabídnout jen lásku a slzy

Nic víc, nic míň - to nejvíc mě mrzí

Nikdo mi nevezme ten pomíjivý okamžik

Za který ti mé srdce skládá velký dík

 

Touha je silnější než rozum a logika

Nezbývá nic, než slzy spolykat

Kouknout se zpříma do tvých očí

A smířit se s tím, že něco krásného končí

 

Anebo začíná ?...

 

Sbohem

Až přijde den, kdy dáš mi sbohem

Až tvojí tvář mraky zahalí

Až tvoje láska zmizí za obzorem

Pak bude smutno v mí bílý posteli

 

Až jednou to přijde a je to stále blíž

Až mé oči zaplní slzy podzimu

Až zbude jen iluze, že tu stále spíš

Pak v mělkém hrobě spočinu

 

Až pochopím, že už se nevrátíš

Až srdce budu míti půl

Až všechny mé dluhy zaplatíš

Pak budu sám jak v plotě kůl

 

Své slabosti táhnu jak trpící svůj kříž

Jehož srdce jen pro tvé bilo

Tvá trápení silnější než železná mříž

Tvou lásku ke mně zahubilo

 

Popový text

Někdy mám pocity, zda-li ještě žiju

To co mi zbylo, to hravě v dlani skryju

V srdci mi znějí už jen rýmy a básně

Marně teď vzpomínám, co bylo krásné

 

Životem bez tebe jít, je jak plazit se pouští

Vypadá jak noční můra, co zírá z houští

Poškrábanej starej vinyl, co už jen praská

Darovat ti svojí lásku byla špatná sázka

 

V uších mi stále znějí ta tvoje slova

Před životem ve lži, že musíš se schovat

Že prý jsem ti ukradl všechny tvé iluze

Tu rozvrzanou herku, co už nás neveze

 

Mám žízeň po životě, ale nemůžu se napít

Nedokážu střepy spadlé sebrat a slepit

Já v tobě chtěl listovat, jak v milostném románu

Teď jsem jak vyvoraná myš v zrcadle po ránu

 

Milovat a nenávidět jsou spojené nádoby

Já mám tě stále rád rozumu navzdory

Vzpomínám jak jsem na tvé tělo básně psal

Jak některé sloky končily tam, co začínal ráj

 

Teď v noci vidím to, co ve dne jsem neviděl

Jak tvoje slzy říkají, proč jsem se nestyděl

Když v tobě jsem četl, tak ještě s jinou spát

Opona jde dolů, už nebudu nic hrát

 

O Naději

Do mého srdce si se tiše vkradla

Jak ranní paprsky, když oblohu prosvítí

Ten kámen, ta tíže ze mě náhle spadla

Jako když oheň mé srdce zachvátí

 

Tvou vůni cítím, i když nejsem s tebou

Celým mým tělem proniká jak nůž

Dvě řeky do jedné teď svůj proud svedou

A dále spolu v šiku jdou jako jeden muž

 

Verše mé básně po tvé hrudi běží

Stejně jak noty na strunách sem a tam

Tvé tělo v milostném napětí na mém leží

A já do snu jak do peřin upadám

 

Život mého srdce teď do tvého vkládám

A jeho tlukot, jako zvon, slyším ve svém bít

Klekám k nohám tvým a přání své ti skládám

Že už jen s tebou chci životem jít

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *